Blog 1
I have started to write blogs. There is first. Sorry, in czech only.
BLOG 1:
Tak už přišel ten čas. Čelovka, holiny, vodítko, pršiplášť, pes, druhý vodítko, druhý pes a jdem. Chčije, jako už tři týdny před tím. Takže nic nového na vsi. Pes štěká. Druhej čumí. Jakej pán, takovej...
Na "procházce" potkáme překvapivě dvě děti. Kluka, co každý den chodí běhat. Černý šusťáky ve tmě nepřekvapí. Na rakev mu dejte za vytrvalost černý křiž. Barev je škoda. Černou v černé zatáčce řidič ocení. Minimalismus je jen pro odvážné.
Míjíme desetiletou holčičku. Na řemínku má psa do kabelky, yokšír se to jmenuje, jakej pán... růžovou vestu a přes rameno má hozeno černé kotě. Prostě venčí! Ze se divím.
Na otázku, jak se jmenuje můj staford, odpovím: "Myška". Směje se. Proč? Nevím, ale je milá.
Kašlem na to. Tohle nemá smysl. Chcát nepřestává. Jdem loukou domů. Šedivej pes chytl stopu. Zrzavej mu zase-kundoval. Jebnou se mnou. Jsem statečná. Držím vodítka. Za výkřiku: "Vy krávy!" slijduju loukou po zádech. Tempo se zvolnilo. Čumim do černé oblohy, kapky deště mi dopadaj na obličej. Proud světla z čelovky zarytě svítí do drnu o patnáct metrů výš. Slunce v duši a všeobjímající příroda. Jdem domu. Tohle fakt nemá smysl, musíme dát vyprat bundu a granule psům. DOBRO.u!