Co mě naučil můj pes?
Od Blanky Kubičkové, mmj. redaktorky Blesku pro Ženy, jsem dostala otázku: "Co mě naučil můj pes?"
Snad lepší otázku jsem nikdy nedostala. Jak jsem se s ní poprala, niže.
"Pes je pro mě především kamarád. V současnosti máme doma hned dvě americké stafordširské teriérky – Myšku (8) a Vendulku (7).
Jejich příchod do naši rodiny přinesl do mého „rozcestovaného“ života kapku pravidelnosti a řádu – ráno a večer se prostě musí jít na hodinu ven, i kdyby trakaře padaly. A to, ať jsme kdekoli.
Je to povinnost, která se „zakousne“ hodně pod kůži, naučí vás být expertem na výběr holínek i trekových bot. Díky ní zažijete během roku několik neuvěřitelných západů slunce, pochopíte lépe proměny krajiny a získáte nezaplatitelný pocit svobody a souznění s přírodou.
Obě fenky mi neustále dávají svou lásku, oddanost, kamarádství, ale i jistotu , že ohlídají dům v horách i auto lépe než kdejaký alarm. To vše je odměna za dennodenní péčí a občasný stres. (Nejsou to žádní zenoví mistři, ale lovci.)
Starší z fenek, zrzavou Myšku, jsem si vzala v období, kdy jsem byla vážně nemocná a pohybovala jsem se několik let na berlích. Byla mi nejbližší kamarádkou, cestovala se mnou z domova do školy, nutila mě každý den chodit, komunikovat a za to mi usínala každý večer v nemocných nohách. Její povaha je klidnější, ale i bázlivější. Na potíže reagovala panikou nebo agresí.
Kvůli ní jsem se musela naučit být klidným vůdcem a řešit její výchovu důsledně a trpělivě. Byla to klikatější cesta, avšak zároveň asi nejlepší škola pro mou aktivní povahu, která je do všeho „ kapku příliš hrr“."
